Jsem Pilpin
z rodu Krocanů
můj rod znáš, a mne též
té noci přede mnou jste stáli
když stero hvězd obestoupilo nás kruhem
a Řeka, brána i hradba našich srdcí
zasněná ach srna útloboká
co v létě na zádech leží, ruce rozpažené
překvapeně vstala a rozhlédla se
když vy, ukolébání sladkým spánkem všech těch let
co Utana, piják krve, nepřicházel
a své služebníky neposílal
vypověděli jste mému rodu poslušnost

a já, vládnoucí kníže domu svého
který tu stojí stráží od roku Koně
jako kámen ohněm tesaný
co pro vás krvácel v mnoha bitvách
já, Pilpin z rodu Krocanů
nepozvednul jsem meč, dědictví otců
ze světla severní hvězdy skutý
která co hřeb nad námi plane
a na noční obloze stojí a nehýbe se
já nechal spát sladký ten plamen
co noc osvětluje a den, žhavý sluncem boje, tiší
já nevstal jsem co medvěd rozzuřený
abych si sjednal poslušnost
co mému rodu náleží

tak nehnutě na stolci knížecím
jako drahá perla na ženské hrudi
ležel ten meč, co všichni znáte jménem
co zprvu posměšné se zdálo
když praděd mého praděda zde u řeky ho skul

a Modrým jazykem ho nazval
a sklidil tak posměch všech svých druhů
v těch dobách
kdy jako rovný mezi rovnými
strážil Řeku

však toto jméno, Modrý jazyk,
strašlivou získalo si pověst
v řadách služebníků Ničitele
když meč pil jejich krev bez lítosti
a vychladnout nechal mnohé lože
těch, kteří překročili Řeku
co jako náhrdelník měsíčního stříbra
naše domovy napájí i chrání

té noci, kdy lámala se doba
a já slyšel chladný hlas
meče mých otců
co mnohá srdce našich nepřátel
plná horké chtivosti a touhy sytit nenasytné
viděl zblízka a zevnitř
jak radí mi povstat a naplnit svou mysl
zuřivostí černého vlka samotáře
jehož bílé zuby těžknou krví
když kořist bezbrannou pevně svírá
a sobě podmaňuje

však já oslyšel jsem jeho rady
a nezačal plenit mezi vámi
přestože žádný z vás mému hněvu
hráz nedokázal by postavit
já tiše stál a nepohnul se
a moje tvář nehybností
se skálou mohla soupeřit
a nemluvil jsem